Aktuálně:

20. ledna 2012

16. ledna 2012

Rozhovor s Joelem Rumlem

Přinášíme rozhovor s Joelem Rumlem, Synodním seniorem Českobratrské církve evangelické, předsedou Ekumenické rady církví v České republice...

20. prosince 2011

NEDĚLNÍ ODPOLEDNE V PODHRADÍ

To nedělní poledne, když se poslední lidé pozvolně rozcházeli po bohoslužbě čtvrté neděli adventní, když jsme připravili v kostele stromek a betlém na půlnoční, štědrovečerní program, nelze zapomenout. Zemřel Václav Havel.  Za slzy té chvíle se nestydím. Bohu díky za ně. Nejprve mne to překvapilo. Stává se mi to zcela výjimečně. Neuroní je snad jen zatvrzelí komunisté a jejich dědici, byť i k nim se choval Václav Havel, až nadmíru korektně. Václav Havel byl normálním člověkem. Ano, také prezidentem. A obstál i v této situaci, navzdory všemu, co přicházelo a odcházelo. Osvědčil charakter v době, kdy šlo o krk, o kariéře nemluvě. Ovšemže byl hříšník. Kdybychom tvrdili, že v někom z nás hříchu není, pak v nás není ani pravdy. On „husovsky“ pravdu slyšel, držel, mluvil, bránil; až do smrti. Určitě v ní i někdy selhal.  Byl jedním z nás. Herec Stanislav Zindulka pověděl, že jej nezkazila moc. Když jsem jej poprvé vůbec viděl? To se mi podařilo sehnat Rudé právo, v němž mu, tuším jako Vaňkovi, bylo blahopřáno, s jeho fotografií, k jeho narozeninám. A byl z toho poprask. Pak po převratu. To nejprve nepřijel na náměstí do Hradce Králové, kde jej skvěle zastoupil jeho bratr Ivan. Poté v královéhradecké katedrále při římskokatolické bohoslužbě, s biskupem Karlem, navráceným z vnitřního exilu do funkce biskupa, kdy ministr vnitra Sacher četl text z Bible. Dále při odhalení sochy TGM v Hradci Králové, kde byly přítomny Masarykovy vnučky. Konečně pak při symposiu v Brně o skvělém mysliteli Josefu Šafaříkovi, k němuž se hlásil. Jinak ovšem při sledování tisku, rozhlasu, televize. Nelze nepřirovnat jej k TGM. Snad lze jen parafrázovat Jaroslava Seiferta: „ já jenom jdu a pláči/ a pláč je zbabělost, já vím, já skrýval/ tu lásku dodnes. Dokud nespočíval/ tu teto mrtvý. Slovo nepostačí,// slovo je málo, slovo je a není/ sotva je vyřkneš, rozplývá se v dálku./ Jaké to dneska hořké kuropění,/ už zatloukají hřeby do lešení/ a úsvit padá na čerň katafalku“.

                                                                                                                               Jan Kašper