O KOSTELE SV. PETRA NA VYŠŠÍM HRÁDKU

 
Stáří kostela: 
 
Podle Václava Hájka z Libočan byl založen do r. 942, v době Boleslava I. První zachovaná písemná zmínka o něm pochází z r. 1304. Stavba ranně gotického kostela se uvádí 1109 – 1125, za knížete Vladislav I. Zůstává ovšem i možnost, že na místě gotického kostela stál již románský. K celkem citlivé, barokní přestavbě došlo v polovině 17. stol
 
Užití kostela:
 
Sloužil jako původní, nejstarší kostel v Brandýse nad Labem. Po bitvě u Lipan 1434 slouží k církvi podobojí do začátků třicetileté války /1618/.
Po r. 1780 Za Josefa II. byl kostel uzavřen a uvažovalo se o jeho zboření. V 19. století jej užíval řád piaristů, později sloužil ústavu slepých.
V 2. pol. 20. století byl užíván jen výjimečně, od konce 70. let sloužil jako skladiště. V roce 1994 Římskokatolická církev jej svěřila Českobratrské církvi evangelické /ČCE/. Po rozsáhlé vnitřní i vnější opravě uvedla  ČCE kostel do provozu o velikonocích 1996.
 
 
Fara:
 
Vzhledem k tomu, že staletí kostel nesloužil již žádné farnosti, není o dávných farách nic bližšího známo. Nynější faru, vedle kostela,  postavila Českobratrská církev evangelická.
Zajímavost:
1) Habsburkové zabrali brandýský chrám Jednoty bratrské, postavený panem Krajířem v letech 1541-42.
2) Komunisté usnesením MNV zbořili Českobratrské církvi evangelické bez náhrady kostel i faru ve středu města (zhruba naproti kinu) pod záminkou stavby sídliště (přitom zcela na jeho okraji).
3) Kouzlem nechtěného tak  evangelíci mají bohoslužby v bývalém římskokatolickém kostele sv. Petra a katolíci v bývalém chrámu Jednoty bratrské (dnes Kostel Obrácení sv. Pavla). Dnešní vztahy mezi ČCE a ŘKC jsou ovšem již přátelské, ekumenické povahy.
 
KOSTEL JE PŘÍSTUPNÝ OD JARA DO PODZIMU V DOBĚ BOHOSLUŽEB, VŽDY V NEDĚLI OD 9:30 DO 11. HODIN,  PŘÍPADNĚ DLE DOMLUVY, SE SKUPINOU ZÁJEMCŮ
 
DVĚ KONFISKACE
 
Nevkročíš dvakrát do stejné řeky. Avšak přeci se stalo, v Brandýse nad Labem. Jedna událost jak by z oka vypadla té druhé. Poprvé: „20. ledna 1548 vyšel královský mandát, jímž měl být znemožněn veřejný život  českých sborů Jednoty; modlitebny měly být zatlučeny koly,  i podomní shromáždění zakázána, kazatelé ať jsou při prvním pokuse o církevní činnost zatčeni. Konsistoř podobojí se dala použít k akcii proti Jednotě“. Habsburkové zabrali brandýský chrám Jednoty bratrské, postavený panem Krajířem v letech 1541-42 a předali jej katolíkům (dnešní Kostel obrácení sv. Pavla). Je tomu již 460 let. Je pozoruhodné, že ještě před stavbou velkoryse pojatého chrámu Jednoty se našla již roku 1531  jiná vhodná možnost, převzít pro účely Jednoty neužívaný, utrakvistický kostel, nejspíše nynější sv. Petra, o němž ještě uslyšíme. Avšak královské úřady znemožnily již tehdy provedení plánu. A tím spíše jim muselo být trnem v očích vystavění krásného chrámu Jednoty, který při první vhodné příležitosti po šmalkaldských válkách konfiskovali.  Podruhé: 12. května 1977 oznámil Městský národní výbor Farnímu sboru Českobratrské církve evangelické, že „rada města přijala usnesení č. 34/77, na základě kterého bude provedena demolice objektu v ulici K. 
Tájka patřících Československé církvy Českobratrské bez náhrady“ /konec citátu/. Podepsáni: Miroslav Michálek - tajemník MěstNV a Václav Krejčí - předseda MěstNV. Těžko říci, co nás dnes více uráží, zda ta krádež (umožněná ovšem zákonem 50/1976 Sb.) nebo to úmyslné /neúmyslné ?/ komolení jména instituce, působící v té době  v Brandýse n.L. již téměř 70 let. Pomiňme pravopisnou hrubku pro její tragikomický ráz. 
Brandýští činitelé chtěli předvést, jak má takový boj s náboženským tmářstvím vypadat. Prostě s evangelíky zatočí po bolševicku, že se už nezvednou. Zdálo se jim, že doba je pro to zralá. Právě nastal hon na signatáře Charty, někteří evangelíci se v ní angažovali. Husarský kousek MěstNV byl kalkulován mazaně. Kostel a fara musí ustoupit “veřejnému zájmu”, stavbě sídliště, byť na samém jeho okraji. Kostel bude konfiskován bez náhrady, za faru  se zjedná směšná náhrada - včetně pozemku na lukrativním místě necelých 100 000.- Kč, to proto, aby záležitost nad tuto částku neřešil nadřízený orgán, kraj či ministerstvo. Protesty ze strany místního farního sboru a dokonce i církevního ústředí byly arogantně smeteny. Bezesporu se ve věci angažovali církevní tajemníci, KSČ i StB. Několik dalších let bylo pro evangelíky kritických, stali se prakticky „bezdomovci“.  Ohrožena byla i soudržnost sboru. Odešel farář Vladimír Šimáně, sbor od onoho roku 1977 administroval senior Dalibor Molnár,  který do věci nahlédl hlouběji než kdo jiný a hájil zájmy sboru spolu s  tehdejším kurátorem bratrem Knotkem a zvláště JUDr Pavlem Šimkem, který jako člen zdejšího sboru a právník Synodní rady farní sbor zastupoval. Ve vyjádření tehdejší Synodní rady ČCE se konstatuje, že "takto tvrdě nebylo proti žádnému sboru naší církve postupováno". Jakmile se administrátorovi sboru, seniorovi Daliboru olnárovi, spolu s presbytery, otevřela možnost jednat o koupi alespoň nějakého domku, pak i nadějná jednání byla zmařena poté, co se o věci dověděli na MěstNV. Evangelický sbor v té době přeci jen prokazoval, že církev nežije jen vlastnictvím pozemků a budov a nejsou na nich bezpodmínečně závislí. Konečně v roce 1980 se podařilo koupit dům v ulici Na skalkách, kde by mohl bydlet nový, tehdy mladý farář Emanuel Vejnar a v přízemí bylo místo pro kancelář i místnost pro bohoslužby. Koupi tentokrát úřady nezhatily, neboť dům prodával člen evangelického sboru. Byla tak vytvořena základna, kde sbor mohl dále přežívat, aby se po převratu otevřela nová kapitola, když díky obětavosti evangelického sboru padlo rozhodnutí postavit novou faru. V devadesátých letech po dohodě s Římskokatolickou církví o předání kostela Sv. Petra a zavřeném jednání s městem, mohlo dojít k výstavbě fary na přilehlém pozemku. Byly tak připraveny podmínky, které umožňují standardně žít jako křesťanský, evangelický, farní sbor. 
 
Jan Kašper,  s použitím materiálů Rudolfa Říčana, Karla Rokyty a Dalibora Molnára 
 
       
 
Na kresbách oba kostely: „Pavla i Petra“